4. blog post CZ

People who inspire us

Lenčin příběh u nás na Facebooku tady

- Jak ses potkal s Lenkou?

Kuba: Tuhle paní jsem potkal díky mezinárodnímu semináři “Empowering Youth To Become Social Innovators” v Brně. Bylo to na povídání, kde byla Lenka pozvaná jako host.

- V jakém prostředí se to stalo?

Iva: Setkání probíhalo v kavárně "Bajkazyl" což je alternativní kulturní prostor zbudovaný v tělese železničního viaduktu – výjimečný se svou silnou kulturní scénou (promítání, koncerty), cyklodílnou, veganskými jídly a skvělými nápoji.

Kuba: Pořádají tam koncerty různých hudebních žánrů.

- Co sis myslel na první pohled?

Kuba: Jediné, co jsme věděl, když jsme šli na místo setkání bylo to, že paní Lenka je na vozíku, takže samozřejmě si dokážete představit co se mi honilo hlavou. Ale když jsme dorazili do Bajkazylu a poznali se lépe, věděl jsem, že tahle paní je super.

Iva: Když jsem uviděla paní Lenku poprvé, musela jsem stále myslet na to, jak je malinká. Neviděla jsem ji sice stát, ale odhaduji, že není větší, než dítě. Seděla na svém vozíčku a postupně, vyprávějíc nám svůj životní příběh, se pro mě stávala větší a větší – jako kterýkoliv jiný člověk. Víte, když vidítě někoho s postižením, máte potřebu, nebo jakési nutkání pomáhat, ale vůbec nevíte jak, abyste jej neurazil, nebo nevypadali jak blbec. Ale tito lidé nejsou tak moc jiní a často přesně vědí, jak mluvit s ostatními, a jak si někomu říct o pomoc.

- Co ten člověk řekl zajímavého?

Iva: Paní Lenka mluvila o svém životě, jak si přála stát se švadlenou, ale jak musela pracovat v kanceláři; o životě s postižením, jak rychle může jezdit na svém elektronickém vozíčku a jak často musí volat sousedy, aby ji přišli podat něco z horní poličky; a o svých snech a jak zakládala svou organizaci pro lidi s handicapem. Stavěla skoro z ničeho – tato drobná žena. A nyní je tento projekt velký a slavný a její sny se pomalu stávají skutečností. Potkává spousty slavných lidí a její práce dělá lidi okolo ní šťastnější. Povězte mi, kolik lidí je tak úspěšných i bez takovýchto omezení?

Kuba: Lenka nám  povídala o svém životě a my jsme pak na papírky napsali svoje otázky. Ale nejvíc mi přišlo nespravedlivé, když nám Lenka řekla, že než si s manželem pořídili speciální auto, musela jezdit autobusem, a stávalo se, že ji nechtěli svést.

- Jaký byl tvůj pohled na konci?

Kuba: Na konci povídání jsem si říkal, že Lenka je docela chudák, ale na to že je postižená je docela veselá a že se s tím už určitě vyrovnala. Každopádně jsem rád že jsem ji poznal a věřím, že se jí bude dařit.

Iva: Na konci setkání jsem musela přemýšlet o svém životě, možnostech a co všechno jsem schopná dělat pro lidi kolem mě. Také jsem myslela na to, jak relativní jsou naše vlastní bariéry. Někdy si je možná dokonce stavíme sami, jelikož se bojíme spousty věcí… ale většina z nás je může prostě vzít a odhodit, dostat se přes ně – a jestli toho nejsme schopni sami, je zde vždy někdo, kdo nám může pomoct.

Největší podíl práce byl právě v rukou té malé paní. Ale nebýt dobrých lidí kolem ní, nemohla by ani opustit svou kancelář. Právě o tom bychom měli přemýšlet, když se bojíme nějakých svých bariér – pokaždé zde bude někdo, kdo bude mít stejné sny, nebo cíle. A jestli je jejich touha tak silná, jako ta vaše, společně můžete udělat cokoliv – nezáží na výšce, nebo stáří… :)

This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.